Syndrom respirační tísně

Syndrom respirační tísně

Syndrom respirační tísně je život ohrožující plicní nemoc postihující nedonošené děti. Příčinou jsou nedostatečně vyvinuté plíce. Je to nejčastější plicní onemocnění nedonošených dětí a rovněž nejčastější příčina jejich úmrtí; postihuje asi 20% všech předčasně narozených dětí. Čím více je dítě nedonošené, tím více je touto nemocí ohroženo. Syndrom respirační tísně vzniká z nedostatku surfaktantu - tekutiny, která se tvoří v plicích a která vystýlá a chrání plicní sklípky (alveoly), zajišťuje, aby zůstaly otevřené a mohly dodávat kyslík do krve a umožňovat jeho výměnu za oxid uhličitý. Nedonošené děti se syndromem respirační tísně se narodily dříve, než se jim stačilo v plicích vytvořit dostatečné množství surfaktantu. Alveoly se zhroutí a neumožňují normální dýchání.

Úloha surfaktantu

Plicní sklípky zvané alveoly produkují surfaktant, který je normálně pokrývá a chrání a který umožňuje, aby zůstaly otevřené a mohly absorbovat kyslík z vdechovaného vzduchu. Alveol bez surfaktantu se zhroutí, což se projeví namáhavým dýcháním charakteristickým pro syndrom respirační tísně.

Příznaky syndromu respirační tísně

Během porodu nebo krátce po porodu začne dítě namáhavě a velmi rychle dýchat, při nádechu se mu rozšiřují nosní dírky a obtížně vydechuje. Stav dítěte se rychle zhoršuje, neboť ho vyčerpává úsilí, které musí vynaložit na dýchání. Dýchá nepravidelně nebo s dlouhými pauzami. Vzhledem k nedostatku kyslíku mu začne modrat pokožka. Není-li včas zahájena léčba, dítě během několika hodin nebo dní umírá.

Diagnóza a léčba syndromu respirační tísně

Má-li lékař u novorozence podezření na syndrom respirační tísně, potvrdí diagnózu na základě poslechu plic stetoskopem, rentgenu plic a rozboru hladin kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Dítě potřebuje okamžitou léčbu na jednotce intenzivní péče. Má-li příznaky mírné, bude léčba spočívat v podávání kyslíku pomocí kyslíkové masky. Je-li stav dítěte od počátku vážný nebo se zhoršuje, musí být napojeno na ventilátor, který podporuje dýchání. Ventilátor dodává dítěti kyslík a udržuje plicní sklípky otevřené, neboť udržuje dostatečný tlak k roztažení plic. Kyslík čerpaný do ventilátoru se filtruje přes zvlhčovač, ve kterém se tvoří vodní páry bránící vysychání plic. Ventilátor a kyslík mohou mít nežádoucí vedlejší účinky, například chronické plicní onemocnění zvané bronchopulmonální dysplazie.

Hadičkou zavedenou do průdušnice bude dítěti dodáván surfaktant, což sníží nebezpečí úmrtí až o 50 %. V některých případech podávají lékaři surfaktant preventivně nedonošeným dětem, které jsou ohroženy syndromem respirační tísně. Léčba může být zahájena dokonce před předčasným porodem. Lékaři zastaví nebo zpomalí předčasný porod pomocí léků a pak podávají matce kortikosteroidy, které podporují tvorbu surfaktantu u plodu.
Syndrom respirační tísně se obvykle vyřeší během týdne. Plíce dítěte dospějí a jsou schopny produkovat svůj vlastní surfaktant. Jakmile je dítě schopno samostatně dýchat, je od ventilátoru odpojeno. Je-li léčba zahájena včas, má většina dětí dobrou šanci na úplné zotavení během 1 až 2 týdnů.